Logo Hypertenze.eu odkaz na hlavní stránku
Úvodní stránka         O nás         Filosofie         Poslání         Tým         Kontakty         Odkazy
Zdravotnictví, Havlíčkův Brod

Akce na tento týden Nahodny obrazek
Akční cena: 770 Kč



Více o tonometrech

Naše nabídka profesionálních tonometrů

Historie měření krevního tlaku

Klasická metoda měření krevního tlaku

Měření krevního tlaku klasickou poslechovou metodou má za sebou více než stoletou historii, během které se vlastně mnoho nezměnilo. První použitelný tonometr, v němž byla použita rtuť, sestrojil v roce 1896 italský lékař Scipione Riva-Rocci. Dovedl však změřit pouze hodnotu systolického krevního tlaku, neboť ještě nepoužíval fonendoskop. V roce 1905 pak metodiku dokončil jeho ruský kolega Korotkov.

Klasická metoda měření tedy spočívá v tom, že sám vyšetřující odečítá hodnoty krevního tlaku pomocí fonendoskopu. Není přitom důležité, zda používá rtuťový, aneroidní anebo profesionální digitální tonometr. Tato poslechová metoda se nazývá auskultační (latinsky auscultare = poslouchat) a stále tvoří základ přesné diagnostiky a léčby hypertenze, ačkoli snaha o vyvinutí plně automatického přístroje na digitální bázi byla nemalá.

Auskultační metoda je považována za nejpřesnější způsob měření krevního tlaku. Třebaže zvládnutí auskultační techniky měření není samo o sobě složité, je třeba počítat s možnou chybou ze strany vyšetřujícího. Je tedy důležité vědět o následujících okolnostech, které mohou mít na změřené hodnoty vliv.

1. Dodržení definovaných podmínek podle doporučení odborných společností.

Všechna současná odborná doporučení obsahují také metodiku měření krevního tlaku. Ta by se měla v praxi dodržovat, avšak vlivem nedostatku času či neznalosti tomu tak často není. Nejčastějšími chybami jsou použití nevhodného tonometru, nedodržení doporučeného počtu 3 měření v rámci jedné návštěvy pacienta a příliš rychlé snižovaání tlaku v manžetě, které neumožňuje odečíst hodnotu krevního tlaku s přesností na 2 mmHg.

2. Fyzická dispozice vyšetřujícího

Zde jde především o otázku sluchu vyšetřujícího. Pokud lékař nebo sestra hůře slyší, pravděpodobně určí jiné hodnoty než zdravotník se sluchem W.A. Mozarta. Hodnoty krevního tlaku různých vyšetřujících se tak mohou velmi lišit v závislosti na fyzických dispozicích vyšetřujícího, a to i při zachování ostatních podmínek.

3. "Digital preference"

Tento termín vyjadřuje podvědomou tendenci vyšetřujícího k naměření určitých hodnot krevního tlaku. Digita preference může mít dvě formy:

  • Lékař chce dobře léčit pacienty. Za uspokojivou hodnotu krevního tlaku tedy považuje např. 140/90 mmHg. Podvědomě tedy již před měřením chce naměřit právě 140/90 mmHg a tu potom skutečně naměří, ačkoli reality může být jiná.
  • Zdravotník se nechá ovlivnit hodnotami, které již dřívě nekdo jiný změřil anebo které jsou již zaneseny v kartě pacienta. Ty potom bere v potaz při vlastním měření a má tendenci se k nim při vlastním měření přiblížit.

Tyto faktory mohou ovlivnit přesnost auskultačního měření a je zde třeba hledat jeden z důvodů, proč kontrola krevního tlaku je u hypertoniků nízká - asi na úrovni 20% populace.

Digitální metoda měření krevního tlaku

Digitální automatické tonometry pracují na jiném, tzv. oscilometrickém principu (latinsky oscillare = kmitat). Metoda měření je jiná a spočívá v určení takové hodnoty tlaku, při níž jsou největší tlakové změny v tepně. tonometr tedy nestanovuje hodnoty systolického a distolického tlaku, nýbř hodnotu tzv. středního arteriálního tlaku a obě meze dopočítává programové vybavení přístroje. Z toho vyplývají jisté nepřesnosti v měření už jen z hlediska jeho principu. Proto se dosud nemohou pochlubit takovou přesností, aby mohly plně nahradit měření auskultační metodou.

Současnost profesionálního měření krevního tlaku

V posledních letech se vedou diskuse, zda ve zdravotnictví má stále ještě místo toxická rtuť, kterou jsou klasické tonometry od počátku plněny. Tyto debaty již mají své výsledky: je nepochybné, že použití rtuti nebude ve zdravotnických zařízeních nadále povoleno. Otázka ovšem zní, čím nejrozšířenější typ profesionálních tonometrů nahradit. Není to tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Zatímco rtuť jako kovový prvek podléhá pouze fyzikálním gravitačním zákonům, které nelze ošálit, pak v případě aneroidních nebo elektronických přístrojů jde především o precizní zpracování jemné mechaniky či přesné elektroniky tak, aby byla dosažena shoda s klasickým rtuťovým tonometrem. To vyžaduje vysoké nároky na pokročilost technologie výroby a dlouholeté zkušenosti výrobce.

Ani nejzkušenější zdravotník s nepřesným tonometrem v ruce nemůže pacientům pomoci při kontrole krevního tlaku, o což jde především. Vysokým krevním tlakem trpí podle současných poznatků kolem 30% dospělé populace a jeho kontrola je zarážející - pouze cca jeden pacient z pěti dosahuje doporučených hodnot. V odborných diskusích se proto hovoří o kardiovaskulárním skandálu č.1. Aby bylo možno tento stav zlepšit, je na prvním místě třeba především kvalitních diagnostických přístrojů.

V současné době se v praxi využívají následující typy tonometrů:

Rtuťový tonometr

Klasický a dnes již dosluhující typ tonometru má své neocenitelné výhody. Rtuť nemění své vlasnosti během času a vždy podléhá jen fyzikálním zákonům. I když bude nutno ji nahradit kvůli toxicitě, pravděpodobně zůstane "zlatým standardem", vůči němuž se všechny ostatní tonometry budou provnávat. Všechny rtuťové tonometry, pokud mají správně dělenou stupnici a jsou kalibrovány, se považují za přesné.

Alternativy ke rtuťovému tonometru

1. Anerodidní tonometr

V aneroidním neboli pružinovém (deformačním) tonometru je rtuťový sloupec nahrazen odporovou pružinou. Pružina ovšem mění své vlastnosti v závislosti na teplotě okolí, vlhkosti a stupni opotřebení. Jsou také velmi citlivé na otřesy a nárazy, které mohou pružinu poškodit. Aneroidní tonometry tedy vyžadují časstější kontrolu přesnosti.

2. Digitální auskultační tonometry bez rtuti.

Použití takových tonometrů je naprosto stejné, jako u tonometrů rtuťových. Používá se rovněž poslech fonendoskopem. Jediný rozdíl je v tom, že toxickou rtuť nahrazuje elektronický čip. Ten sám o sobě tlak neměří, nýbrž pouze "přepisuje" hodnoty tlaku na displej. Krevní tlak stále měří zdravotník.

Digitální auskultační tonometry bez rtuti by měly být klinicky testovány na přesnost. Na světě však v současnosti existují pouze 2 typy, které požadavek klinické přesnosti splňují, a to A&D UM 101 a Accoson Greenlight 300. Tyto přístroje jsou doposud jediné, které byly doporučeny jako alternativa rtuťových tonometrů v klinické praxi.

3. Hybridní digitální tonometry

Hybridní digitální tonometry kombinují auskultační a oscilometrickou metodu měření. Zdravotník má tak možnost volby a při pochybnostech krevní tlak změřit klasicky.

Tyto tonometry představují zatím příslib do budoucna, protože dosud žádný typ nebyl klinicky testován na přesnost. Přestože se již začínají na trhu objevovat, nelze jejich použití bez výhrad doporučit.

Naše nabídka profesionálních tonometrů

Úvodní strana


Copyright © 2007 - 2008 HYPERTENZE.EU, s.r.o. Všechna práva vyhrazena


Právo  |   © 2007 - 2017 HYPERTENZE.EU, s.r.o. Všechna práva vyhrazena.    |   Webyvysocina   |  Oáza klidu
TOPlist PageRank
Validní Xhtml kod Validní CSS kod